TÉMA NA ČERVEN
„Podívejte,
jak se milují“
6. námět: Společenství
Církve, spolupracovnické společenství, …
Rozjímání nad úryvkem z Písma:
Je vhodné začít
modlitbou před rozjímáním, např.:
Můj Bože, v tichém usebrání se ti klaním. Krátká pomlka.
Je mi líto, že jsem zanedbával životodárné spojení
s tebou; že jsem se ti nesnažil rozumět a proto přestával rozumět.
Rozhosti v mém nitru své odpuštění a svůj veliký pokoj. Otvírej si mě a
otevři se mi. Dovol mi prožívat tvou láskyplnou přítomnost, moudrost i moc.
Toužím, abych byl nyní úplně s tebou, abych tě přijímal a miloval. Amen.
(Nebo jinou
vhodnou ze „zelených modliteb“)
Čtení z Písma:
Chválili Boha a byli
všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával
ke spáse.
Sk 2,47
Zůstaňme v tichu 10-15 min. a poznamenejme si, které slovo
nebo věta je v tuto chvíli pro mě důležitá. Meditaci je dobré podpořit vhodnou
atmosférou (tlumené osvětlení, meditační hudba, …). Kde je to možné, můžeme
v tichu navštívit svátostného Ježíše. Odpočívejme, vypusťme z hlavy
starosti a naslouchejme s důvěrou Božímu hlasu.
Modlitba:
Pane, děkujeme ti za to, že smíme patřit do
společenství tvé Církve a do Sdružení salesiánů spolupracovníků. Pomáhej nám,
abychom kolem sebe šířili tvůj pokoj a tvou lásku, abychom žili v pravdě a
připraveni sloužit, tak, jak jsi sloužil ty. Amen.
Úvodní aktivita:
Dívat se na druhého pozitivníma očima a vidět na něm
dobré vlastnosti. Každému přišpendlíme na záda lístek a každý si vezme fix. Jeden druhému
píšeme na záda vlastnosti, které se nám na něm líbí. Na závěr se na své lístky podíváme. Potom odpovídáme
na otázky: Jaký jsem měl pocit, když mi někdo psal na záda sdělení, které se mě
týkalo? Jsme spokojeni s tím, co o nás druzí napsali? Co mě překvapilo?
Pro početnější společenství je vhodné vytvořit vhodnější varianty (obálky se
jmény, skupiny apod.).
Vlastní námět:
Po celá staletí, mnoha jazyky, v mnoha kulturách, kmenech
a národech Církev nepřestává vyznávat svou jedinou víru, kterou přijala od
jediného Pána a předávala skrze jeden křest; ta je totiž zakořeněna
v přesvědčení, že všichni mají jen jediného Boha a Otce. (KKC 172)
„Vždyť ačkoliv je Církev rozšířena po celém světě a sahá až
do všech končin země, protože dostala od apoštolů a jejich učedníků víru…, uchovává
starostlivě toto hlásání a tuto víru, a jako by obývala jediný dům, věří jedním
a tímž způsobem, jako by měla jednu duši a jedno srdce, a hlásá pravdy víry,
učí jim a předává je jednomyslným hlasem, jako by měla jen jedna ústa.“ (KKC
173)
Kristus založil Církev jako svou nevěstu na
zemi, se kterou tvoříme jedno tělo. Spolu s ostatními věřícími vytváříme
společenství kolem oltáře. Každý
z nás má v tomto společenství své místo a má se stát šiřitelem lásky
a pokoje, nositelem aktivní služby. Když se podíváme až do Starého zákona, knih
Mojžíšových, trestem za největší provinění bylo vyobcování ze společenství.
Společenství se stalo podmínkou přežití. I dnes vnímáme, že přestože jsme jako
jedinci ve víře slabí, společenství nám
dodává sílu. Mělo by to platit i pro naše spolupracovnická společenství. Žijeme
v jednom Duchu, tvoříme společenství jednoty a lásky. Pokud však stavíme
naše vztahy pouze na lidských základech, chováme se jako bláznivý muž, který
stavěl dům na písku (Mt 7,26). Přijde voda nebo zemětřesení a základy povolí.
Našimi základy se tedy musí stát Boží slovo a Eucharistie. Potom odoláme jako
dům na skále (Mt 7,24). Mezi znaky dobrého společenství mimo jiné patří i
dostatek povolání.
Jeden americký kardinál kdysi definoval
společenství jako „místo, kde vždy žije
někdo, s kým byste chtěli žít ze všech nejméně“. Ovšem zdravá rodina
posiluje nejslabší členy, aniž by oslabovala silné. Každého z nás Bůh
miluje úplně maximálně, můžeme říci snad až bez ohledu na ty druhé, a to ne pro
naši dobrotu a snahu, ale protože chce. Tato jeho láska je však plná očekávání.
Salesiáni spolupracovníci se
začleňují do místní církve svou službou ve farnosti a diecézi. Jsou-li povolání
Církví ke službě, vykonávají ji pohotově, ochotně a v salesiánském stylu.
(P1 §1)
Salesiáni spolupracovníci podporují oddanost
učitelskému úřadu Církve. Vztahy k farářům, kněžím, zasvěceným osobám a
k dalším laikům se vyznačují úctou, solidaritou a aktivní účastí na
pastoračních plánech, týkajících se zejména mládeže, rodiny a povolání.
(P1 §2)
Služba animace a zodpovědnosti ve Sdružení je
apoštolátem, jehož prostřednictvím Sdružení roste a zraje ve vzájemném společenství,
v duchovním životě a v salesiánském poslání. Od každého salesiána
spolupracovníka může být požadováno, aby nabídl na určitou dobu svou sílu a
schopnosti pro službu animace a zodpovědnosti. (P17 §1)
Salesiáni spolupracovníci ochotně
přijímají službu zodpovědnosti, ke které jsou vyzváni. Období této služby
prožívají rozvážně a přitom prohlubují svou osobní formaci potřebnou
k tomu, aby podle programu stanoveného Sdružením svou funkci vykonávali
kvalifikovaně.
Na konci služby dosvědčují svou příslušnost ke Sdružení
postojem skromnosti a ochoty. (P17 §2)
Někdy se však
tak ztrácíme v naší angažovanosti, že se přestáváme ptát: „Opravdu dělám
to, co mám dělat, co je potřeba?“ Výsledkem je únava, podráždění, vyčerpání a
nechuť. Mnohdy slyšíme: „Každý toho máme tolik, už po nás nic nechtějte!“
Pro každé společenství mohou být
pokladem nemocní nebo staří členové. Pokud svůj současný stav přijmou jako
apoštolát modlitby, život ve společenství získá nový rozměr a sílu, kterou
pocítí všichni. „Zdraví“ členové potom s ochotou a radostí přijímají
apoštolát služby a všichni dokážeme přehodnotit svůj vztah ke společenství, ke
svým aktivitám i k vlastní rodině.
Témata k zamyšlení a povídání:
- Přijímám Církev jako spojení Božského a lidského, cítím se
její součástí nebo kritikem?
- Jsem
ochotný podle svých sil a možností přispívat k jejímu životu?
- Nezaměňuji
pojmy nechci a nemohu?
- Jsem
ochotný přijmout hierarchické uspořádání
Církve a přiznávám kněžím a biskupům místo, které jim náleží?
- Cítím
se ve společenství platným členem nebo se jen „vezu“?
- Zajímáme
se o ty, kteří se neúčastní setkání a společného dění, víme proč?
- Navštěvujeme
nemocné i sebe navzájem?
- Jsme
k sobě pravdiví a upřímní?
- Neschováváme
za lásku zbabělost říct si i nepříjemnou pravdu?
- Přiznáváme
každému nárok na jeho názor?
- Nedopřáváme
ochotně sluch kritickým a destruktivním řečem?
- Dokážeme
společně řešit případné problémy?
Aktivita
2:
Uspořádáme jednoduchou anketu a položíme každému členu
společenství otázku:
- Co se ti v našem společenství
líbí?
- Co se ti v našem společenství
nelíbí?
Z odpovědí vybereme tři klady a tři zápory a
přemýšlíme, jestli umíme změnit to, co nám nejvíce vadí. Soulad i nesoulad jsou
přirozenou součástí každého společenství lidí. Čím více problémů a rozporů mezi
sebou dokáží lidé překonat, tím mají k sobě blíž.
Závěr:
Nebojme se rozdílných pohledů na věc ani
rozdílných názorů. Každý z nás je jedinečný a prošel jedinečnou životní
zkušeností. Konformismus je nemocí současné doby, nezavlečme si ji mezi sebe.
Modlitba:
Poděkujme Bohu za toto naše společenství, za každého jejího
člena zvlášť, prosme za ty, kteří dnes mezi námi nejsou a svěřme je do Boží
péče. S nemocnými se můžeme spojit v desátku růžence.
Něco pro potěchu duše:
Jeden mladý muž měl
sen. Vstoupil do obchodu a vidí za pultem anděla. „Co tu prodáváte?“, zeptá se.
Anděl laskavě odpoví: „Vše, co si přejete.“ Muž začne vypočítávat: „Přál bych
si ukončení všech válek na světě, lepší podmínky pro utlačované lidi,
odstranění čtvrtí bídy v Latinské Americe, práci pro všechny, více lásky
a pochopení …“ Tu mu anděl vpadne do řeči: „Promiňte, vy jste mně špatně pochopil. My tu neprodáváme ovoce,
my prodáváme jenom semínka.“
Stejné je to i s námi: jsou nabízena pouze semínka a co
z nich vyroste, je na nás na
všech. Bůh nemá jiné ruce než jen ty naše. Nedopusťme tedy, abychom my i Bůh
byli považováni za slabochy a neschopné.
„Naučili jsme se létat jako ptáci, plavat jako ryby, ale nenaučili
jsme se umění žít jako bratři.“
(Martin Luther King).
Úkol na měsíc:
Každý z nás si do
svého diáře na každý den napíše jméno někoho ze společenství, na kterého ten den nezapomene v modlitbě. Pamatujme hlavně na ty,
se kterými si nerozumíme nebo nemáme vztahy úplně v pořádku.