Téma 4: Kterého jsi v chrámě obětovala
Téma 4 - Kterého jsi v chrámě obětovala
Úvod
Poznáváme, že člověk je zvláštním vlastnictvím Božím,
protože si jej Bůh z lásky vyvolil. Proto se musí všechno vrátit k němu a pod
jeho vládu.
Panno Maria, vyprošuj nám pokojné přijetí obtížných
životních situací, jako i ty jsi přijala Simeonovo proroctví.
Maria chtěla žít jen pro Boha. Byla ochotna mu dát všechno.
Proto mu obětovala i to nejdražší, co měla, Ježíše (L 2,22). Ve svém srdci řekla Ano i k jeho bolestné křížové cestě a
byla ochotná jít křížovou cestu zároveň s Ježíšem.
Jednej jako Maria: obětuj svůj život Bohu! V duchu řekni Ano
ke všemu, co ti Bůh chce poslat. Buď připraven jít s Ježíšem na jeho křížové
cestě.
Co to znamená pro
Tebe?
Bez oběti není žádné lidské společenství. Žít ve
společenství znamená být zde pro druhé, a to je oběť. Každá oběť je obtížná pro
nás, kteří máme náklonnost k sobectví. Kdo se však dokáže obětovat pro druhé,
nalezne hluboký vnitřní pokoj. Bude podoben Ježíši a Marii.
Vlastní modlitba růžencového
tajemství
Věřím v
Boha…
Otče náš…
Zdrávas
Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod
života tvého Ježíš,
1. který
byl osmého dne obřezán. (L 2,21)
2. kterého
jsi přinesla do Jeruzaléma, abys ho představila Hospodinu. (L 2,22)
3. za
kterého byla dána oběť, jak je nařízeno v Zákoně. (L 2,24)
4. kterého
vzal Simeon do náručí. (L 2,28)
5. který
je spása připravená přede všemi národy. (L
2,30)
6. který
je světlo k osvícení pohanů. (L
2,32)
7. který
je znamení, jemuž se bude odpírat. (L
2,34)
8. který
je určen k pádu a pozvednutí mnohých. (L
2,34)
9. o
kterém mluvila prorokyně Anna ke všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. (L 2,38)
10. s kterým jste se vrátili do
Nazareta. (L 2,39)
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás
hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Sláva Otci…
K zamyšlení
Čtyřicet dní po narození Ježíše přišla Svatá rodina do
jeruzalémského chrámu, aby naplnila zákon a přinesla oběť za prvorozence. Tímto
aktem s předcházející obřízkou nastává Ježíšův vstup do náboženské obce. Obětování
Ježíše v chrámu se změnilo v mimořádně slavnou událost, protože mnozí, zejména
Anna a Simeon, věděli, že je to Dítě přislíbené. Všichni byli prodchnuti velkou
radostí, ale Panna Maria nepřeslechla ani proroctví Simeona o utrpení, které ji
jednou potká. Kéž nás příklad Marie povzbudí, abychom si uvědomili, že život
přináší též bolestné chvíle, které je třeba pokorně přijmout. Měli bychom
následovat jednání Panny Marie a Josefa v jejich poslušnosti a radosti. Oni
věděli, že nepotřebují vykupovat svého Syna, neboť On bude právě zcela patřit
Bohu a nejdokonaleji plnit Jeho vůli.
I s námi, s každým jednotlivě, má Bůh své plány a dává nám k
tomu své dary, jako lásku k duchovním věcem, nadšení k oběti, nadání pro různé
činnosti, ale i pro nesení těžkého kříže, ke kterému nám dává svou sílu. Tyto
dary nás těší, ale využíváme jich pro Boží záměry nebo jsme jen sebeuspokojeni
tím, že máme něco víc než ti druzí?
Dnešní lidé neradi plní své povinnosti a často uvažují, jak
by se jim vyhnuli. Proto mnohdy dávají najevo svou nelibost a všelijak
zdůvodňují, proč je neplní. Je dobré plnit své povinnosti vzhledem k lidem i
Bohu, protože Bůh odměňuje své věrné služebníky mimořádným požehnáním a čistou
radostí.
Témata k povídání
- Co
považujeme za svou životní oběť?
- Jakou
tvář nastavujeme světu? Radostnou nebo utrápenou?
- Dokážeme
najít v našem životě situaci, kdy naše ANO Bohu bylo nejtěžší?
- Kdy
jsme v našem životě pocítili Boží blízkost nejvíc?
Panno Maria, děkujeme ti za příklad
obětování Ježíše v chrámu, které jsi vykonala z povinnosti a aby nebylo dáno
pohoršení lidem, kteří nebyli zasvěceni do Božího plánu.
Apoštolský list Rosarium Virginis Mariae (Jan Pavel II)
- I poslední dvě radostná tajemství zachovávají
radostnou náladu, avšak poukazují také na znamení nadcházejícího dramatu.
Představení v chrámě vyjadřuje radost z obětování a vrcholí extází starého
Simeona. Připomíná však také proroctví, že dítě bude pro Izrael „znamením,
kterému se bude odporovat“ a mečem, který pronikne duší Matky (srov. L 2,34-35).
- Maria žije s očima upřenýma na Krista a každé
jeho slovo je pro ni pokladem: „Maria to
všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom“ (L 2,19; srov. 2,51). Vzpomínky na Ježíše, pevně vtištěné do jejího
ducha, ji provázely za všech okolností, když ve své mysli znovu prožívala
rozličné okamžiky svého života po Synově boku.
- Radostný a zároveň dramatický je také příběh o
nalezení dvanáctiletého Ježíše v chrámě. Vystupuje zde ve své božské moudrosti,
naslouchá a klade otázky, avšak v podstatě vystupuje jako ten, kdo sám „učí“.
Tento projev evangelijní radikálnosti, který je tváří v tvář absolutním
požadavkům Božího království výzvou, dokonce i pro nejdražší lidské vazby, je
zjevením tajemství Syna plně oddaného záležitostem Otce. Ani Josef s Marií,
naplněni úzkostí, „nepochopili, co jim tím chtěl říci“ (L 2,50).
Don Bosko a Panna Maria
Don Bosko začal s
budováním oratoře 8. prosince 1841 s jedním chlapcem. Před první hodinou
katechismu si klekl a pomodlil se k Panně Marii Zdrávas, aby mu pomohl
zachránit tuto duši. Byla to dojímavá a plodná modlitba. Když 8. prosince 1885
v přednášce spolupracovníkům porovnával, co se událo před 44 roky, řekl, že je
to všechno dílem Panny Marie Pomocnice za ten „vroucí a s dobrým úmyslem promodlený
Zdrávas“.
Modlitba na závěr
Bože, tak jako ti Maria obětovala svého Syna, i já ti chci
obětovat svůj život. Chci žít jen pro tebe. Toužím tě milovat z celého svého
srdce. Dej mi, prosím, dar statečnosti, abych se nebál žádné malé či větší
oběti, kterou vyžaduje cesta za tebou. Vždyť co může být krásnějšího než život
v tvé blízkosti. Kéž ti dokáži obětovat svou vůli a milovat vůli tvoji. Ať jsem
poslušný tvému hlasu a dokáži odolávat konzumnímu stylu života a dělit se s
druhými. Vždyť cesta do nebe je úzká a i přes radost, kterou zakoušejí tvojí
následovníci, není snadné po ní kráčet.
Ve šlépějích svědků je
takřka nemožné vyjmenovat nekonečný zástup světců, kteří v modlitbě růžence
nalezli skutečnou cestu ke svatosti. Stačí připomenout svatého Ludvíka Marii
Grigniona z Montfortu, autora drahocenného díla o růženci, a nám v čase
bližšího otce Pia, jehož jsem nedávno mohl s radostí svatořečit. Zvláštním
charismatem opravdového apoštola růžence byl pak obdařen blahoslavený Bartolo
Longo. Jeho cesta ke svatosti je založena na vnuknutí, jež zaslechl v hloubi
svého srdce: "Kdo rozšiřuje modlitbu růžence, je spasen!" Na základě
tohoto zážitku se cítil být povolán vystavět v Pompejích chrám zasvěcený Panně
Marii Růžencové. Stavba vyrostla na ruinách starobylého města, které bylo v
roce 79, brzy po svém prvním setkání s křesťanskou zvěstí, pohřbeno výbuchem
Vesuvu, aby po mnoha staletích z popela opět povstalo a svědčilo o světle i
stínech antické civilizace.
Blahoslavený Bartolo
Longo celým svým dílem a zvláště prostřednictvím „patnácti sobot“ rozvinul
kristologického a kontemplativního ducha růžence. Zvláštní povzbuzení a oporu
ve svém snažení nalezl u Lva XIII, přezdívaného „růžencový papež“.
Jan Pavel II,
apoštolský list Rosarium Virginis Maria