Téma 5 - Kterého jsi v Chrámě nalezla
Téma 5 - Kterého jsi v Chrámě nalezla
Úvod
Maria a Josef najdou Ježíše v chrámu mezi učiteli. Tato
událost je prorockým znamením Ježíšova mesiášského poslání, poslání prorockého,
kněžského a královského. V něm má na tomto poslání účast celý Boží lid.
Panno Maria, prosíme, vyprošuj nám sílu, abychom pokorně a
trpělivě přijímali nečekané změny ve svém životě, podobně jako ty jsi přijala
životní změnu po nalezení svého Syna v chrámě.
Nalezl jsi Boha a někdy se ti zdá, že jsi jej opět ztratil.
Není divu, neboť naše doba je plná spěchu, hluku, práce a pokušení, které nás
vzdalují od Boha. Boha musíš vždy znovu hledat. Vždyť i Maria ztratila Ježíše a
musela jej hledat. Tři dny jej hledala, než jej opět nalezla. (L 2,45)
Mnozí netouží po Bohu, ani ho nehledají. Nechtějí Boha,
který má nároky a praví: „Měl bys dělat to či ono“. Bůh je svatý a nestrpí ani
u tebe nic zlého. Čím více hledáš Boha, tím zřetelněji slyšíš jeho „Musíš“.
Co to znamená pro
Tebe?
Také ty musíš někdy po tři dny hledat Boha, než jej opět
nalezneš. Hledej ho! Hledej ho v rozjímání, v poslušnosti, v modlitbě, ve
svědomí. Hledáš opravdu Boha? Toužíš po Bohu? Chceš přesto hledat a nalézat
Boha? Jen u něho nalezneš pokoj duše.
Vlastní modlitba
růžencového tajemství
Věřím v
Boha…
Otče náš…
Zdrávas
Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod
života tvého Ježíš,
1. který
rostl a sílil a byl plný moudrosti. (L
2,40)
2. kterého
jsi vzala s sebou do Jeruzaléma, když mu bylo dvanáct let. (L 2,42)
3. který
zůstal v Jeruzalémě a rodiče to nezpozorovali. (L 2,43)
4. kterého
jsi s Josefem hledala mezi příbuznými a známými. (L 2,44)
5. kterého
jsi po třech dnech našla v chrámě. (L
2,46)
6. který
seděl mezi učiteli, poslouchal je a dával jim otázky. (L 2,47)
7. nad
jehož odpověďmi a chápavostí všichni žasli. (L
2,47)
8. kterému
jsi řekla: „Synu, proč jsi nám to udělal?“ (L 2,48)
9. který
řekl: „Proč jste mne hledali? Což jste
nevěděli, že já musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ (L 2,49)
10. který
se se svými rodiči vrátil do Nazareta a poslouchal je. (L 2,51)
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás
hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Sláva Otci…
K zamyšlení
Panna Maria byla naplněna bolestí, když po dni cesty
zjistila, že Ježíš na nocleh nepřišel a vědomě s nimi z Jeruzaléma neodešel.
Její bolest se dále prohloubila, když na něj musela s Josefem čekat u chrámu.
Důležité ale je, že se nebouřila proti Bohu, i když nechápala souvislosti a
trpělivě snášela bolest. Toto tajemství radostného růžence je pro nás velmi
poučné z několika hledisek. Jednak proto, že nejdůležitější úkol v našem životě
je snaha o poznání a plnění vůle Boží. To rovněž vede k relativně nejvyššímu
osobnímu štěstí zde na zemi. Poučme se z tohoto přístupu Panny Marie a
přijímejme pokorně vůli Boží, i když snad neznáme hned všechny záměry Boží s
námi a našimi blízkými.
Další příklad poučení můžeme přijmout z chování Panny Marie
a Josefa. Když zjistili, že Ježíš
nepřišel na nocleh, ihned, bez ohledu na únavu, se vrátili nazpět a hledali ho.
Určitě to pro ně byla bolestná situace, ale neobviňovali za to ani Boha, ani
Ježíše, ani sebe navzájem, ale trpělivě tuto událost přijali. Maria se jen
věcně zeptala, proč to učinil a dále o tom uvažovala.
Uvědomme si, jak bychom jednali my v dané situaci. Jednak
bychom se zlobili na Ježíše, že nic neoznámil. Dále jako rodiče bychom se
vzájemně obviňovali z jeho špatné výchovy. Pravděpodobně bychom u chrámu
netrpělivě čekali, až přijde Ježíš, a velmi podrážděně bychom mu to vytkli,
aniž bychom situaci nestranně posoudili.
I my v
životě prožíváme bolest i delší utrpení a neznáme jeho smysl. Důvěřujme Bohu,
že má vše pod kontrolou, snažme se pochopit, že utrpení má pro nás velký,
pozitivní význam a pokorně je přijměme. Všimněme si a poučme se i z trpělivosti
Josefa. Nedělejme v životě v různých krizových situací unáhlené závěry a
nejprve se snažme podle možností zjistit potřebné souvislosti a okolnosti, a
pak v klidu zhodnoťme situaci a jednejme spíše zdrženlivě, věcně a klidně.
Témata k povídání
- Máme každý své místo určené pro rozhovor s
Bohem? Bývá často opuštěné?
- Snažíme se všemu, co nás v životě potká,
přijít na kloub a vše okamžitě řešit?
- Nebo umíme trpělivě nechávat své životy v
Božích rukou s vědomím, že „za roh“ my
nevidíme, ale Bůh ano.
- Dokážeme věřit svým dětem tak, jako Josef a
Marie věřili Ježíši?
Panno Maria, děkujeme ti za příklad
starostlivosti a trpělivosti při hledání tvého Syna, skrze tuto situaci si plně
uvědomujeme, že děti nejsou naším vlastnictvím, jsou nám jen Bohem svěřovány.
Apoštolský list Rosarium Virginis Mariae (Jan Pavel II)
- Růženec je modlitba za mír a stejně tak je a
vždycky byl modlitbou rodinnou a za rodinu. Růženec býval velmi oblíbenou
modlitbou křesťanských rodin a je jisté, že měl na rodinné společenství
příznivý vliv. Toto cenné dědictví bychom neměli opouštět. Je třeba vrátit se k
rodinné modlitbě a modlit se také za rodiny s využitím právě této formy
modlitby.
- Rodina, která se v jednotě modlí, zůstává
sjednocena. Svatý růženec se v pradávné tradici jeví jako zvláště účinná
modlitba sjednocující rodinu. Jednotliví členové rodiny, kteří obracejí svůj
zrak k Ježíši, znovu nabývají schopnosti dívat se do očí jeden druhému, aby pak
spolu rozmlouvali, projevovali si vzájemnou solidaritu, navzájem si odpouštěli
a čerpali sílu ze závazku lásky obnoveného Božím Duchem.
- Rodina, která se společně modlí růženec,
zprostředkovává něco z atmosféry domu v Nazaretě: Ježíš je středem pozornosti,
sdílejí se s ním radosti i bolesti, do jeho rukou jsou vkládány potřeby a
plány, od něj je čerpána naděje a síla k dalšímu putování.
Don Bosko a Panna Maria
Častokrát viděli chlapci Don Boska plakat. Někdy to byly slzy
lásky, jindy slzy bolesti anebo radosti a když hovořil o Panně Marii, o její
dobrotě a neposkvrněné čistotě, byly to slzy svatého nadšení.
Modlitba na závěr
Maria, ty jsi
hledala Ježíše. Ty dobře rozumíš nám, kteří ve svém životě hledáme. Kolik
nabídek dává dnešní svět a my se v nich musíme zorientovat. Není to snadný
úkol, a přesto toto dobrodružství patří k našemu životu. Prosíme tě, přimlouvej
se za nás, abychom při svém hledání nezbloudili a s odvahou kráčeli za tvým
Synem Ježíšem. Věříme, že tak, jako jsi ty našla Ježíše, i my ho budeme
neustále nacházet a radovat se z jeho blízkosti.
Jednou odpoledne roku 1944 se generál Leclerc procházel
sám na břehu řeky Djon, která se vlévá do řeky Kongo. Přiblížil se k němu černoch a pozdravil ho: „Dobrý
den, pane generále!“
„Dobrý den, příteli.“
Když černoch viděl generálovu srdečnost, dodal si odvahy
a otázal se ho:
„Pane generále, proč jste zde venku sám, zatímco ostatní
se hostí uvnitř?“
Generál mu položil ruku na rameno: „Podívej se, já mám
před sebou velký úkol. Abych jej mohl splnit, potřebuji mnoho pomoci. Proto se
modlím“. A otevřel ruku, v níž měl růženec.
V očích takových hrdinných vojáků růženec nebyl
modlitbou dobrou jen pro staré babičky. Každého z nás čekají životní boje. Je
moudré následovat příklad těchto odvážných mužů. Jak nerozumně mluvil rolnický
synek, který prohlásil: „Až budu svým pánem, první, co udělám, zruším ten
protivný růženec v postě.“
Kdo ví, jestli to
stačil udělat.