HESLO NA ROK 2008 – DUBEN
Pascual Chávez
Villanueva
VYCHOVÁVAT SRDCEM DONA BOSKA
VÝCHOVNĚ
PASTORAČNÍ SLUŽBA
“Po
vychovateli se žádá, aby bral svou práci velice vážně a pozorně. Musí vzít na
vědomí všechny vlivy, které na mládež působí, a pomáhat jim v jejich hodnocení
a volbách. [...] Nestačí vědět, je potřeba sdělovat. Nestačí sdělovat, je
potřeba sdílet. Kdo nějaký pojem sděluje, ale nesdílí, ten vyučuje, ale nevychovává. [...] Je
potřeba milovat to, co předáváme, a toho, komu to předáváme” [1]
V |
íce než díla nás
zajímají osoby, ke kterým jsme posláni a na které máme výchovně a pastoračně
působit. Mladí byli pro Dona Boska “jeho pány, které má poznat a spasit”.
Formace je tedy prvním nezbytným prvkem jeho povolání a mise, protože
nejdřív je potřeba být ve formě – výchovně, duchovně a pastoračně – než se
člověk postaví před jakoukoliv situaci, ve které se mladí mohou ocitnout. Aby
výchova byla kvalitní, vyplatí se investovat do osob, zdrojů a času pro formaci
pracovníků; a vyplatí se formovat nejen mysl a inteligenci, ale také srdce. A
proto jako vychovatelé musíme zhodnotit naše poslání v celé jeho důstojnosti.
Je potřeba být opravdu ve formě, abychom dokázali brát “výchovnou problematiku”
jako výzvu našim profesním schopnostem a nejen jako nějakou výmluvu, která nás
blokuje a kvůli které se vzdáváme našich výchovných úkolů. “Kvalita” všedního
života musí být prioritou formace.
Ten, pro koho je výchova životním povoláním, považuje výchovný
proces za “místo svého setkání s Bohem” [2].
Nejedná se tedy o nějakou okrajovou záležitost jeho života. Přítomnost mezi
mladými je duchovním prostorem a pastoračním středem jeho života podle srdce
Dona Boska. Kdyby tento střed jednoty zvětral, zůstalo by místo pro aktivismus, protagonismus
a institucionalismus, které jsou nebezpečnou tendencí výchovných zařízení.
Pastorační láska je motorem spirituality a plodem úsilí, obětavosti,
přemýšlení, hledání a soustavné a bedlivé starostlivosti; ale její kořeny
vyrůstají z jednoty s Bohem (jako by viděl Neviditelného), proměňuje se
v modlitbu a činy, v mystiku a askezi. Tím přispívá ke svatosti jak vychovatele,
tak mladých. Ježíš s nimi chce sdílet svůj život a Duch Svatý se v nich
zpřítomňuje, aby z nich vytvořil lidské a křesťanské společenství. Vychovatelé
a vychovávaní se potkávají na stejné cestě ke svatosti. A proto je třeba
odpovědět na výzvu stát se prostřednictvím výchovy misionáři dnešních mladých.
Služba, kterou nabízí salesiánská výchova, je absolutní, protože se týká všech
rozměrů lidské bytosti a hledá úplné dobro mladého člověka “tady a na
věčnosti”, poctivého občana a dobrého křesťana, jak to vyjadřuje heslo: Zdraví,
Moudrost, Svatost. Tato výchovná služba platí pro všechny. Je chápána
masově i jednotlivě, pro jakékoliv prostředí a jakoukoliv výchovnou situaci,
vzhledem k tomu, že její principy a praktiky mohou být realizovány běžnými
vychovateli, kteří jsou – zajisté – hlubokou křesťanskou osobností a mají v
sobě velikou pastorační lásku ke svým svěřencům.
Don Bosco, muž činu, věděl, že dobro jakékoliv výchovné
metody se pozná podle schopnosti motivovat zklamané, získávat znovu ty, kteří
to vzdali, nabízet světu poctivé a schopné kluky, které sbíral na ulicích a
náměstích, kde byli vystaveni hrozbám velkoměsta. Jeho metoda připravuje
člověka na hluboce lidský život díky práci, která je pro něj i pro společnost
smysluplná. Don Bosco byl všude vychovatelem: na hřišti, v jídelně, ve třídě, v
dílně, v kapli. A proto není salesiánská idea vymezená žádnými strukturami.
Výchovná skutečnost je vztahem mezi lidskými osobami a to je možné jak v
institucionálním prostředí tak ve volném čase mezi mladými. Duše a tělo,
jednotlivec a společnost, kultura a tělesné zdraví: všechno je zahrnuto v tomto
výchovném přístupu, přizpůsobeném každému prostředí, všem zeměpisným,
společenským a náboženským podmínkám, každému typu vychovávaných
a každému vychovateli, který se upřímně snaží o dobro mládeže. Na závěr můžeme říci, že
výchovná a pastorační služba se uskutečňuje v mnoha formách podle potřeb těch,
kterým se věnujeme. Obnovujme naše dílo s tvůrčí přizpůsobivostí, citlivě ke
znamením doby a pozorně k potřebám příslušného místa a Církve, snažme se stávat
vždy a všude misionáři mladých, kteří přinášejí evangelium dnešní
mládeži. Salesiánský vychovatel je vždy synem Dona Boska, který o sobě
prohlašoval, že je připraven udělat cokoli, dokonce i “smeknout před ďáblem” [3],
jen když spasí duše svých kluků.